Páry očí

Potkávám je každý den,

ty páry očí jako hejno třpytivých neónových rybek,

plovoucích v mořích měst,

kam sluneční záře sahá pod vlny červených střech,

na dno ulic,

kde se v davu lidských mas mezi sebou všichni ztrácí a objevují,

kde splývají v jedno tělo plazícího se obřího hada.



A přesto každý z nich zůstává jedinečným jedincem,

spěchající za svým cílem,

pátravě, hloubavě, vyhýbavě, zaujatě, smutně, nepřítomně, naštvaně, zahleděně,

bdící či spící,

jejich lesk zrcadlící,

v mých černých brýlích,

je billboardem pro jejich plutí oceánem každodenního života.



Jsou to právě ty páry očí, které vypráví ty nejbarevnější příběhy,

vytržené z románových knih a divadelních dramatů,

co kdy v řádcích zaznamely dějiny,

knih tajemných jak noční stíny stromů městských parků,

v nichž se mnohé schovává i nalézá.



Říkáme jim lidé a potkávám je každý den.